Kalendář
Plánování pomocí ověřeného hlubokého odkazu: prozatím.
Co to dělá
Když konverzace dospěje do fáze „najděme si čas“, agent vygeneruje výzvu k akci pro plánování, která odkazuje na váš stávající rezervační nástroj, přičemž cíl je zkontrolován oproti seznamu povolených adres, aby jej nebylo možné přesměrovat jinam. To je v současnosti vše.
Proč na tom záleží
Tento modul uvádíme právě proto, že ještě není vytvořen. Většina hodnoty veřejného přehledu stavu pochází z položek, které jsou nepohodlné. Pokud vám řekneme pravdu o Kalendáři, má zbylých deset položek nějakou váhu.
Jak to funguje
Cíl je na seznamu povolených adres
Rezervační URL, kterou agent vygeneruje, je ověřena oproti nakonfigurovanému seznamu povolených adres, takže konverzace nemůže agenta přimět k odkázání na libovolné místo.
Žádná dostupnost, žádné úložiště událostí, žádná synchronizace
Za tímto nestojí žádný kalendářový model. Pokud potřebujete, aby agent vyhodnocoval volný/obsazený čas, v současné době to nedokáže.
Otázky
- Může mi agent rezervovat schůzku?
- Může někomu předat ověřený odkaz na váš rezervační nástroj. Nemůže ale číst vaši dostupnost ani zapisovat události.
- Kdy to bude realitou?
- Nezavázali jsme se k žádnému datu a raději to necháme na střídačce, než abychom k tomu připisovali konkrétní čtvrtletí.
The rest of the bag
AccessControl
Oprávnění pro jednotlivé dokumenty, která filtrují odpovědi, nikoli pouze stránky.
Vyhodnocení zásad se kvůli rychlosti ukládá do mezipaměti pro každou relaci; změna oprávnění se projeví při zneplatnění mezipaměti, nikoli okamžitě u každého probíhajícího požadavku.
Dokumentace
Strom složek, který agent čte, a konfigurační soubor, kterým se řídí.
Extrakce zahrnuje PDF, tabulky a přepisy. Exotické binární formáty nejsou analyzovány.
Události
Trvalý záznam toho, co agenti udělali a proč.
Vnitroprocesová sběrnice událostí je emitor na jednom uzlu, nikoli distribuovaný broker. Trvalý záznam napříč agenty je samostatná kniha úkolů v Postgresu.
That was step 1 of 6: a request arrives. Next, the subdomain is the isolation boundary, so the request resolves to one workspace, one database, and one question of whether it is even in scope.